Inspirační zdroje

Autorčin nejvýznamnější inspirační zdroj je sborník Documents décoratifs, který byl objednán u Alfonse Muchy v roce 1902 v Paříži jako vzorník pro umělecké řemeslníky a studenty uměleckoprůmyslových škol. Jednotlivé navrhy lze vnímat jako předlohy pro konkrétní předměty, ale i jako samostatná umělecká díla. Většinu listů tvoří zmenšené verze plakátů, dekorativních pano, návrhy šperků, nábytku, příborů, skla a nádobí.

V roce 1906 se Mucha oženil se svou o 20 let mladší žačkou, Maruškou Chytilovou. K této příležitosti jí daroval náhrdelník, při jehož navrhování se inspiroval staroslovanskými motivy. Babiččin náhrdelník se stal zdrojem inspirace pro několik návrhů Jarmily M. Plockové, stejně tak nedochovaný prsten Sova.

Dalším inspiračním zdrojem pro Jarmilu M. Plockovou jsou Muchovy práce pro zlatnictví Georgese Fouqueta v Paříži.

Z této Muchovy tvorby se dochovalo pouze několik návrhů šperků, zhotovených pařížskými klenotníky kolem roku 1900. Podle nich pak realizovala Jarmila ve svém ateliéru repliky. Některé Muchovy představy však nikdy realizovány nebyly.

Ve spolupráci se svými kolegy později převedla původní Muchovy skicy do nových, originálních výrobků.

Výzdobné prvky obchodu klenotníka Georgese Fouqueta na pařížské Rue Royal použila Jarmila M. Plocková také v návrzích řady šperků a předmětů užitého umění.

V roce 1912 byla v Praze dokončena stavba Obecního domu, reprezentativní budovy s koncertním sálem, galerií, restauracemi a řadou kluboven.

Původně měl Alfons Mucha vyzdobit budovu celou, později mu byla svěřena jen výzdoba nejprestižnějšího Primátorského salonku. Mucha navrhl nejen obrazovou výzdobu stropu a stěn, ale i ozdobné textilie, ornamenty a veškeré detaily.

Řada těchto pozoruhodných detailů, inspirovaných staroslovanskou symbolikou, je pro Jarmilu M. Plockovou dalším zdrojem tvůrčí představivost.