JMP home
English  Česky  

RODINNÁ HISTORIE
DYNASTIE MUCHA

ALFONS MARIA MUCHA

(1860 Ivančice na Moravě – 1939 Praha)

byl český malíř, sochař, tvůrce plakátů, ilustrátor. V letech 1895–1904 patřil v Paříži mezi nejznámější reprezentanty secese a mezi tvůrce tohoto stylu.

Jeho plakáty – divadelní i komerční – dekorativní panó a návrhy interiérů udávaly tón dobů a spoluvytvářely secesní sloh.

Muchovy bibliofilské publikace patří do světového zlatého fondu krásné knihy. Zúčastnil se několika kolekcemi Světové výstavy 1900 v Paříži a na téže výstavě vyzdobil malbami interiér Pavilonu Bosny a Hercegoviny.

Život v Paříži

Alfons Mucha žil v Paříži od roku 1888. Tak jako mnoho cizinců v tehdejší metropoli Francie se živil hlavně ilustracemi. Jeho sláva začala strmě stoupat od konce roku 1894, kdy vytvořil první plakát pro zbožňovanou divu Sarah Bernhardt ve hře Gismonda.

Proti rozevláté pestrosti většiny tehdejších plakátů se najednou objevil jiný, který upoutal jemnou pastelovou barevností, melodicky plynoucími liniemi, dokonalou kresbou.

Úspěch

Od té doby měl Mucha o zakázky postaráno. Záhadné a krásné ženy, tak typické pro jeho plakáty, zvaly do divadla, nabízely víno, sušenky, jízdní kola, časopisy, cigaretové papírky.

Propagovaly módní lázně, francouzské železnice, světovou výstavu. Jeho ateliér v ulici Val-de-Grâce, přeplněný starožitnostmi, vzácnými koberci a hedvábnými závěsy, byl jedním z nejmondénnějších středisek pařížského Art Nouveau. Mucha byl vynikajícím hostitelem ochotným kdykoliv uplatnit i svůj druhý – hudební talent.

Sběratelé si brzy vynutili i návrhy v té době oblíbených dekorativních panó, která personifikovala roční období, květiny, drahé kameny, hvězdy. ženy z jeho plakátů a panó měly přesně vyváženou dráždivou erotičnost a nedostupnost.

Halily se něžně do nádhery svých šatů a jejich vlasy, hrdla i ruce zdobily květiny a pozoruhodné, trochu exotické šperky. Vše bylo sevřeno krásnou vlnivou konturou, která měla schopnost dát celému výjevu typickou podobu a rytmus. Francouzi mluvili o „Le style Mucha“.

Není proto divu, že Sarah Bernhardt, která měla vynikající smysl pro reklamu, k sobě připoutala Muchu šestiletou smlouvou. Navrhl pro ni řadu vynikajících plakátů, ale záhy spolupracoval i při navrhování divadelních kostýmů a doplňků, včetně šperků. Odtud byl potom už jen krok ke spolupráci s předními klenotníky.

Zasvěcen kráse

Jistě nejvýznamnější byla spolupráce s Georgesem Fouquetem, který měl obchod i dílnu v mondénní Rue Royale. Pro Světovou výstavu 1900 Mucha Fouquetovi navrhoval jeho stánek a v něm bylo vystaveno i několik šperků podle Muchových návrhů. Vzápětí Fouquet požádal umělce, aby navrhl nové řešení interiéru jeho obchodu. Mucha pojal svěj úkol velkoryse a vybudoval na poměrně malém prostoru pohádkovou jeskyni, zasvěcenou kráse.

Mihotavé světlo zlatnické výhně probleskovalo kulatými skly zasazenými do roztaženého ocasu páva, který byl na stěně za hlavním prohlížecím pultem. Ušlechtilé materiály a jemné barvy podtrhovaly pocit výlučnosti a přepychu. Byl to jeden z nejkrásnějších interiérů Art Nouveau.

Šperky, které Mucha navrhoval, byly stejně jedinečné. Nejslavnější z nich je hadí náramek. Byl to doplněk kostýmu Médey ve stejnojmenné hře, na jejímž plakátě ho můžeme vidět. Byl tak pozoruhodný, že jej Fouquet nakonec provedl ve zlatě, emailech a drahých kamenech. Náramek, který k sobě pojí i odnímatelný prsten, se nyní nachází v Japonsku ve sbírce Doi, která je druhou největší sbírkou Muchova díla na světě.

Muchovy první šperky byly trochu spektakulární – helmice, závěsy, obrovské náušnice – a mohly najít uplatnění spíše na scéně nebo ve výstavní vitríně. Velmi rychle ale Mucha svěj projev zkáznil do podoby, která je nadčasová, nebo spíše aktuální i v současnosti.

Souvisí to nepochybně i s významnou rolí, kterou užitému umění doba kolem roku 1900 přičítala, s touhou, kterou Mucha horlivě vyznával, uplatnit umění ve všem a pro všechny. Kolem roku 1900 se Mucha rozhodl opustit dekorativní tvorbu a věnovat se výhradně malování. Měl ještě řadu závazků k nakladatelům a firmám, kterým slíbil plakáty, ale nechtěl již přijímat nové zakázky.

Aby se zbavil neustálých žádostí o návrhy šperků i užitných předmětů, vyhověl přání nakladatele a sestavil sborník svých uměleckořemeslných návrhů nazvaný Documents décoratifs.

V té době vycházela celá řada podobných publikací pro povznesení řemesla. Ta Muchova patřila k nejlepším a sloužila jako podklad pro výuku na řadě míst v Evropě, Rusku i ve Spojených státech. Osvědčila se i jako inspirace, ale jako přímé předlohy jednotlivé tabule ke konkrétním dílům zřejmě nebyly použity.

Z USA do Čech

V roce 1904 opustil Mucha Paříž a odjel do USA, kde se chtěl prosadit jako portrétista nejvyšší společnosti. Tento záměr se mu nepodařil, měl však velký úspěch jako pedagog, vyučoval ve Filadelfii, Chicagu a v New Yorku. Vyzdobil také interiér German Theatre v New Yorku.

V roce 1910 se vrátil do vlasti a za podpory amerického mecenáše, milionáře Charlese Cranea začal na zámku Zbiroh u Plzně malovat dvacetidílný cyklus grandiózních pláten, nazvaný Slovanská epopej.

Práce trvala s přestávkami 18 let. Paralelně se Slovanskou epopejí vznikaly obrazy a kresby komornějšího charakteru i výzdoba některých veřejných prostor. Navrhl také první bankovky československé republiky a četnické uniformy.

Mucha byl významným členem francouzské a potom pražské zednářské lože a práci v zednářském hnutí věnoval v poslední třetině života většinu své energie. Zemřel po výslechu na gestapu na zápal plic v roce 1939 krátce před svými osmdesátými narozeninami.

Alfons Mucha byl nejen výborným výtvarníkem, ale také vynikajícím hudebníkem. Výborně zpíval a hrál na harmonium. Založil vlastně uměleckou dynastii. Výtvarné nadání zdědila jeho dcera JAROSLAVA MUCHOVÁ-TERŠOVÁ (1909–1986), která se věnovala převážně restaurování obrazů.

Syn JIŘÍ MUCHA (1915–1991) vystudoval medicínu, dějiny umění a orientalistiku. Na sklonku třicátých let patřil k české komunitě v Paříži. V roce 1939 napsal text k Polní mši Bohuslava Martinů. Oženil se s nadějnou českou skladatelkou Vítězslavou Kaprálovou, která však během několika měsíců po svatbě zemřela, a jeho druhou manželkou se stala anglická skladatelka Geraldina Thompson.

Za války byl důstojníkem britského letectva a zároveň pracoval jako zpravodaj britského rozhlasu v severní Africe, na Středním a Dálném východě. Novinářské činnosti se věnoval také po návratu do československa v roce 1945.

V padesátých letech byl komunistickým režimem vězněn. Po propuštění se věnoval výhradně literární činnosti.

Napsal knihy Problémy nadporučíka Knappa (1946), Most (1946), Oheň proti ohni (1947), Spálená setba (1948), Skleněná stěna (1948), Válka pokračuje (1949), čím zraje čas (1958), Pravděpodobná tvář (1963), Studené slunce (1968), Marieta v noci (1969), Lloydova hlava (1987), Podivné lásky (1988).

Otcův odkaz

Od konce padesátých let věnoval značné úsilí propagaci a zpracování díla svého otce. Po výstavách v Londýně a Paříži byl význam AlfonseMuchy doceněn ve všech publikacích o secesním umění.

Spolu se svou přítelkyní Martou Kadlečíkovou napsal otcovu monografii Kankán se svatozáří, která se dočkala několika přepracování a vyšla v českých i cizojazyčných verzích. Od roku 1979 pořádala Národní galerie s jeho významným přispěním Muchovy výstavy po celém světě – především v Evropě a v Japonsku.

V téže době Jiří Mucha také učinil velkorysý dar z otcova díla pro vznikající Musée d’Orsay v Paříži a pro Národní galerii v Praze.

Od lásky k přátelství

Krátce po válce představila Jiřímu Muchovi jeho matka Maruška, krásnou – tehdy 24 letou – VLASTU PLOCKOVOU (1921–2003). Od prvního okamžiku vzplanul mezi Vlastou a Jiřím vášnivý milostný vztah, přestože tehdy oba již měli osobní rodinné závazky, které si přáli zachovat.

Po čase se jejich vztah změnil v pouto vzájemné úcty a přátelství, jež přetrvalo až do smrti Jiřího v roce 1991.

Z tohoto vztahu se narodila dcera JARMILA MUCHA PLOCKOVÁ.

Právě Jarmila zdědila rodinný výtvarný talent. Rodinou štafetu mimořádného nadání převzaly i obě její dcery.

Starší KATEŘINA GARCÍA, která přednáší hispanistiku na Trinity College v Dublinu a je oceňovanou zpěvačkou, a mladší BARBORA GARCÍA, která vystudovala architekturu a scénické výtvarnictví v Praze rovněž aktivně zpívá.

Text Jana Orlíková

Další čtení o:

JARMILA MUCHA PLOCKOVÁ

Alfons Mucha painting
Alfons Mucha, Val-de-Grâce 1904
Alfons Mucha
Alfons Mucha in New York, 1908
Alfons Mucha with family
Alfons Mucha with family at Zbiroh, 1917
Jiri Mucha
Jiri Mucha
Jarmila Mucha Plockova
Jarmila Mucha Plockova

Nový Art&Design Boutique
otevřen!

Maiselova 5
110 00 Paha

tři minuty chůze od Staroměstského námestí

Otevřeno každý den 10 – 19